Díky tomu, že jsem neprozřetelně ponechal původní čas vyzvednutí na 8.00, vstávali jsme poměrně brzo abychom byli na letišti včas. Dorazili jsme skoro za tmy, po pár upřesňujících dotazech a blokaci 100 E na platební kartě nám paní kupodivu předává klíčky a doklady se slovy „first line, second posice“. Před letištěm stojí možná tisíc aut, proplétáme se převážně v protisměru k cedulím půjčovny. Jak se ukázalo, tady se auta vracejí, půjčují se hned vedle vstupu na letiště, jak nám poradil anglicky mluvící ochotný turista. Podle SPZ a následně podle klíčku se nám podaří otevřít jeden Citroen C4, který se tváří, že by mohl být náš. Naložíme kola, bagáž, nádrž je plná, už nám nic nebrání vyrazit. Trasa je naplánovaná už z domova. Míříme na severovýchod k moři a podél pobřeží k Picos de Evropa.
Cesta je nádherná, pobřeží výrazně zvlněné, zelené, dálnice nádherné, nové opuštěné a převážně zdarma. Auto téměř nové, na hliníkových 16“ kolách, palubní počítač, klima, diesel. Jak cesta ubývá, nafty v nádrži přibývá, alespoň to signalizuje palubní počítač. Jednu chvíli došel k názoru, že jsme schopni na ní dojet ještě 1300 km , což se nakonec ukázalo, že nebylo daleko od pravdy. Spotřeba byla skutečně zhruba poloviční, než jsem zvyklý z benzínu. Naše první setkání s Atlantikem bylo úchvatné, pláž mezi skalami, dřevěný most, snídáme na pláži to, co jsme si před chvílí v městě nakoupili. Odbočku z dálnice k horám nakonec nacházíme a na obzoru se rýsující siluety hor dávají tušit, že jedeme možná i správně.
Za chvíli už poznáváme vstup do soutěsky Poncebos, ale my stoupáme dál až do vesničky Sotres, kde končí silnice. Auto necháme trochu níže u odbočky šotolinové cesty, naposledy se převlékáme do cyklo a pokusíme se vyjet kousek směrem k Refugio de Aliva. Stoupání není příliš velké, ale povrch je místy dost kamenitý, což vadí především Daně. Určitě lituje, že nešla pěšky, protože teď vede kolo nahoru a za chvíli ho povede zas dolů. Okolní skály jsou ale nádherné a snažím se jet všude, kde to jde. Slunce pomalu zapadá, tak to u kamene připomínající obrovské vejce postavené na špičku otáčíme a vracíme se k autu. Nakládáme kola a vyrážíme hledat nocleh. Dana si pamatovala kemp ve vesničce, kde jsme kousek přejeli odbočku.
Čirou náhodou se nám podařilo zachytit správce, tak nocujeme v příjemném kempu s netradičním sociálním zařízení. Protože stan máme v našem autě v Ronces Valles, zkouším jak vypadá lůžková úpravu v C4. Auto je prostorné, podlaha po sklopení sedaček a posunu předních docela rovná, noc v poloprázdném campu proběhla docela příjemně. 
. Pokračování dole
Starší záznamy
Žádné komentáře:
Okomentovat