Odjezd opět za světel blikaček, skoro celá etapa po asfaltu, což se příznivě projevilo na celkovém součtu ujetých km. Prohlídka historického zdymadle na Canal de Castilla skoro ještě za tmy, snídáme na odpočívadle u tří obrovských borovic za Fromistou u Villarmeteco de Campos ze zásob.
Městečka a vesnice míjíme jedno za druhým, převážně rovinky, občas zařadíme i širokou polní cestu. První defekt – trn v zadním kole a špatně nasazené zadní kolo – drhne brzda. Podstata problému objevena až skoro večer. Oběd ze zásob, také na odpočívadle. Ludvíka fotíme v Sahagůnu. Přijíždíme k naší vybrané alberga v Reliegos, vypadá moc pěkně, dvoulůžkové pokoje, přelepeno ke stěně kostela. Bohužel cyklisty berou až od 17.00. Asi hodinu čekáme v parku, načež Dana zjišťuje, že mezitím vyvěsili ceduli „kompleto“. Opět nasedáme a chytáme se hned v dalším městě v Mansilla de las Mulas. Alberga je tak maskovaná okolní zástavbou a má tak nevýrazný vstup, že se nám ho při cestě z města s nákupem podařilo najít až napodruhé. Moderní objekt, 8 E, prostorné, slušné sociálky, dole hospoda.Vrchní je „nějakej divnej“, jíme z vlastních zásob. Čistím kola a mažu řetěz, Dana pere. Večer na posteli přemýšlím, zda ty neskutečně tenké stropní ocelové nosníky nesou jen sami sebe, nebo i něco dalšího.
Městečka a vesnice míjíme jedno za druhým, převážně rovinky, občas zařadíme i širokou polní cestu. První defekt – trn v zadním kole a špatně nasazené zadní kolo – drhne brzda. Podstata problému objevena až skoro večer. Oběd ze zásob, také na odpočívadle. Ludvíka fotíme v Sahagůnu. Přijíždíme k naší vybrané alberga v Reliegos, vypadá moc pěkně, dvoulůžkové pokoje, přelepeno ke stěně kostela. Bohužel cyklisty berou až od 17.00. Asi hodinu čekáme v parku, načež Dana zjišťuje, že mezitím vyvěsili ceduli „kompleto“. Opět nasedáme a chytáme se hned v dalším městě v Mansilla de las Mulas. Alberga je tak maskovaná okolní zástavbou a má tak nevýrazný vstup, že se nám ho při cestě z města s nákupem podařilo najít až napodruhé. Moderní objekt, 8 E, prostorné, slušné sociálky, dole hospoda.Vrchní je „nějakej divnej“, jíme z vlastních zásob. Čistím kola a mažu řetěz, Dana pere. Večer na posteli přemýšlím, zda ty neskutečně tenké stropní ocelové nosníky nesou jen sami sebe, nebo i něco dalšího. Ujeto 102 km
Žádné komentáře:
Okomentovat