Za svítání rychle balíme a vyrážíme. Čeká nás zastávka v Carcassone. Zde se nám kupodivu nedaří najít opevněnou historickou část města a když se kolem ní náhodou mihneme, už zase není jak se vrátit, o parkování ani nemluvě. Nakonec parkujeme v rekreační zoně u vody a pěšky podle vody směřujeme neomylně k cíli. Do opevnění pronikneme naprosto poslední nepoužívanou branou, ale uvnitř je již všechno jasné. Tedy kromě toho, jak se dostaneme zpět k autu. I to se nám nakonec podaří. Opevnění je skutečně úctyhodné, stejně jako množství krámků uvnitř. Asi tak sto Pražských Zlatých uliček. Příjemný pocit z bezstarostné jízdy po Francouzských dálnicích kazí jen benzínové pumpy a dálniční poplatky. Do Ronces Valles dojíždíme potmě v deset večer, cestou v horách i mírně sprchlo. dnes najeto přes
1000 km, z domova
1915 km.. Ochotný domácí nás vede k ubytování v buňkách, o kterém jsme věděli už z domova. Buňka je asi pro šest, my jsme tu sami dva, v umývárnách trochu zima, jinak slušné. Rychle chápeme řád ubytoven, který je hrozně jednoduchý – brzo zalehnout, nedělat bordel a ráno brzo vypadnout, limit je osm hodin. Kola máme ještě v autě na parkovišti, u buněk už jde rozeznat i nějaké cyklisty. Nebudem tu s kolama sami.
Fotky
Žádné komentáře:
Okomentovat