Vyrážíme opět před osmou (za tmy), abychom byli v Santiagu včas, a také pro to, že do osmi by měli všichni vypadnout. Ráno je hodně chladné, zahříváme se jak to jde, pomáhá až horký čaj v baru. Pěší cesta kolem letiště je vyloženě pěkná, jedeme ale i dost asfalt. Letiště jsme minuli, aniž bychom ho zahlédli. Nevadí, večer si to dáme ze Santiaga ještě jednou. Máme totiž rezervované auto v půjčovně na letišti přes internet s vyzvednutím ve čtvrtek a protože je dnes teprve pondělí, chceme se pokusit to přebukovat. Do Santiaga dorážíme přes vršek Monte Gozo v 11.00. Katedrálu objevujeme docela snadno, obcházíme jí kolem dokola a hledáme hlavní vstup. Ten nakonec objevíme, ale proniknout dovnitř se nám nedaří - máme prý moc bagáže. Mezitím jsem objevil kancelář, kde se stojí fronta na závěrečný glejt. Tak jsme se statečně zařadili a asi po hodině nebo dvou přišla řada i na nás. Obdrželi jsme nádherné diplomy s mírně zkomolenými jmény, které tam bez přestání vyplňovali pravděpodobně studenti. 
Plán byl takový, že zajistíme ubytování, prohlédneme město a večer zajedeme na kole na letiště pořešit tu rezervaci. Ještě se nám tam podařilo vměstnat večeři za 8 E pro oba v místním baru. Katedrála nádherná, slavnostní nástup církevních hodnostářů v červených čepicích ke mši uváděl průvod snad stovky nebo dvou otalárovaných taky duchovních. Podle sešlapaných bot, batůžků a foťáků usuzujeme, že se možná jedná o určitou část dnes došlých poutníků, kteří mají k církvi bližší vztah než my. Pár fotek a jdeme dál, čeká nás ještě cesta na letiště. Při shánění večeře se naplno projevilo, že zde není zvykem jíst před osmou. Nakonec usedáme na jakési zahrádce bez hospody a v mžiku je u nás číšník. V přineseném menu, jak je všude zvykem výhradně ve španělštině, se neorientujeme, tak vyrážíme po stopách číšníka. Zde je konečně jídlo i vidět a není problém něco objednat. Navíc dostáváme jako pozornost podniku ještě další talíř plný jídla. Účet nás příjemně překvapil. Albergu jsme prozíravě vybrali směrem k letišti, což nám dost usnadnilo zítřejší ranní start. Byla v parteru moderní zástavby a kompletně zařízená v orientálním duchu. Včetně veselé správcové, která pálila vonné tyčinky, 10 E. Cesta na letiště už na lehko bez bagáže nám zabrala skoro 45 minut, kancelář rentcar jsme našli až v letištní hale.
|Paní uměla anglicky o něco málo víc než my, ale nakonec jsme se dohodli, že naší rezervaci posunout není možné, že si můžeme objednat na zítra nové auto za 130 E na dva dni. Konkurence vedle chtěla dokonce přes 200 E, tak jsme se vydali nejsložitější, ale jak se nakonec ukázalo nejlevnější cestou. Na letišti jsme objevili internetový terminál, vyhledali drobné –1 E chtěli za 20 minut a zkusili udělat novu rezervaci jako kdysi z domova. Kupodivu se nám to asi za 3 E podařilo, na zítřek, na dva dni, cena asi 100 E, asi se nám podařilo zaplatit i zálohu, ale protože nebyla tiskárna, opsali jsme si údaje na původní voucher a šli si to všechno ověřit vedle k okénku.
Paní telefonovalo, ověřovala a nakonec došla k závěru, že by mohlo být všechno v pořádku a že můžeme zítra v osm ráno přijít pro auto. Takže zpátky do Santiaga, důkladná očista kol a hurá na kutě. Zde jsme také potkali druhou skupinu skoro našinců – slovák byl na cestě už více jak měsíc a měl toho evidentně dost ale ochotně se podělil o zážitky. Skoro všechny naše cyklo souputníky jsme potkávali průběžně v Santiagu, posledního, který se nám na delší dobu ztratil – Slovince - jsme potkali jak kupuje stejné tričko jako my.
Paní telefonovalo, ověřovala a nakonec došla k závěru, že by mohlo být všechno v pořádku a že můžeme zítra v osm ráno přijít pro auto. Takže zpátky do Santiaga, důkladná očista kol a hurá na kutě. Zde jsme také potkali druhou skupinu skoro našinců – slovák byl na cestě už více jak měsíc a měl toho evidentně dost ale ochotně se podělil o zážitky. Skoro všechny naše cyklo souputníky jsme potkávali průběžně v Santiagu, posledního, který se nám na delší dobu ztratil – Slovince - jsme potkali jak kupuje stejné tričko jako my. Ujeto
Žádné komentáře:
Okomentovat