Když se neobjevuje ani když silnice začne klesat, Dana podlehne panice a vydá se kříž hledat pěšky. Ležím v rádoby závětří u kol a snažím se ještě chvíli přežít. Nakonec se vrací a kříž objevujeme hned za první zatáčkou. Dana zanechává kameny, pokouší se něco v té mlze vyfotit, já přemýšlím jak se z té zimy a deště (1500 mnm) dostat co nejrychleji do tepla. Nenapadlo mě nic lepšího, než to zmrzlýma rukama odřídit a odbrzdit až do údolí. Zahřejeme se trochu až v Molinaseca, kde místní kočka s modrým očima vyloudí na Daně náš poslední zbytek salámu. Škoda, že nahoře nebylo lepší počasí, sjezd z hor je krajinově nádherný. V Ponferradě nakupujeme suchary a zkouším něco sníst. Ve Villa Franca del Bierzo Dana pochopila, že už asi dál nedojedu a zalomili jsme to v ubytovně. Ta byla poměrně svérázná, kousek pod kostelem, kde večer probíhalo jakési oslavné procesí, kdy vesničani po skupinkách zápasili s ohromnou vlajkou na ještě větší tyči. Nahoře měli přivázaný provaz a jeden se vždy snažil to vyrovnávat proti větru. Za zvuků kapely a oslavných projevů se nakonec všichni i s vlajkama poskládali do kostela, aby z něj asi za hodinu zase vylezli. Skupinky byly různě početné, měli vždy stejná trička a uzavírala to dvojice, s nejmenší vlajkou, kterou nesla žena. Povečeřeli jsme dietně ze zásob a šli nabírat síly na zítřejší horskou etapu. Ujeto 60 km s křečemi v břiše
Žádné komentáře:
Okomentovat