Opět za tmy balíme a vyrážíme, za chvíli předjíždíme pěšáky co vstávali v šest, je docela kosa, tak se snažíme zahřát. Vinice, polní cesty, stohy, rovinka, vesnice, města, kostely, focení, paráda, jede se nádherně. Chvílema zařadíme asfalt, ale zas se vracíme na polní cesty. Jsou úžasně široké, rovné, poutníku minimum. 
Všude klasické kostely kde místo věže je jen štítová stěna s dvěma otvory pro zvony, nahoře ještě jeden otvor a nad tím dvě nebo čtyři čapí hnízda – jako podle šablony. Za Beloradem děravá skála. Na Valbuenu 1162 jedeme radši po asfaltu, dále už po terénu. Na vrcholu lezu do svahu a zjišťuju jak vypadá pěší stezka. Vypadá dobře, tak na nejbližším místě opouštíme asfalt a nádherným hřebenem téměř neustále mírně klesáme až do Burgosu. Mráčky slibují spršku, nakonec se nic nekoná, cesta lemovaná vřesy, ve vyprahlé zemi kvete snad šafrán. 
Naše dnešní putování končíme v Atapuerco, vesnička kousek před Burgasem – příjemné ubytování, 6 postelí, zkoušíme vi-fi na zahradě u domečku, zrovna padá pár kapek. Za vesnicí je pravěké naleziště, pokoušíme se zakoupit vstupenku, když se nám to nakonec skoro podaří, připadá nám 8 E hodně a tak si necháváme tento zážitek ujít. Možná větší zážitek byla naše komunikace v Angličtině. Večeříme ze zásob, kuchyňka, všichni zalehli v osm.
Ujeto 71 km
Žádné komentáře:
Okomentovat