Opět časný budíček, rozsvěcíme zadní světla a vyrážíme po terénu. Cesta se mírně zvedá, povrch se stává kamenitější, Dana prohlašuje že nic nevidí. Přesto statečně vyjede a částečně vytlačí na vrchol Matagrande 1087 – kříž + kruhy z kamínků. Příjezd k Burgosu převážně po asfaltu, podél železnice, letiště, rovina, provoz. Burgos je slušné velkoměsto, značená trasa se nám rychle ztrácí, touláme se městem křížem krážem zpočátku po cyklostezkách, ke konci po rušných silnicích. Nakonec nacházíme i katedrálu, Dana si ji prohlíží zevnitř, mě stačí pohled zvenku. Po chvíli mě obkličují dělníci kopající v silnici hrazením, tak musím přemístit své stanoviště jinam.
Katedrála je nádherná, stejně tak brána a nábřeží. Za Burgosem záhy opouštíme asfalt. Odměnou je nám příjemná široká cesta, opuštěná krajina a prázdné kamenné vesnice okořeněno výjezdy a výhledy, nejvyšší snad 900. U Castrojeriz prochází silnic přímo zbytky poměrně velkého kostela, nebo to aspoň tak vypadá. Stavba už nemá střechu a v ruinách je zřízena alberga s vybavenou kuchyňkou, v této hodině evidentně bez správce. Fotíme, otiskneme si razítko do kredenciálu a jedeme dál. Na nádherný kopeček se zříceninou nad Castrojeriz bohužel naše cesta nevede. Jedeme převážně asfalt, kostelů a zajímavých uliček je tolik, že většinu fotím jen za jízdy, nebo je míjíme bez povšimnutí.
Cesta přes táhlý hřeben Alto de Mosterales 911 nás nezaujala, volíme objezdnou trasu po asfaltu přes Castrillo-Matajudios. Cesta tak nejvíc ze všeho připomíná pověstnou Routy 66. Odměnou je nám úžasná a jak se později ukázalo, i vyhlášená alberga v Boadilla del Camino. Opět uzavřená oáza plná zeleně s bazénem, restaurací, téměř obývacím pokojem. Postele jsou umístěné v historických budovách, v několika úrovních. Já spím na nejvyšším patře, nad sebou jen krovy, zábradlí tvoří kláda zavěšená na provazech. Večer se ve vsi marně pokoušíme najít nějaký obchod, vše je opuštěně, zavřené.
Vsadili jsme tedy na společnou večeři, kterou jsme málem propásli. Uniklo nám totiž, že se vše odehrává v utajené místnosti, o jejíž existenci jsme vůbec netušili. Zabrali jsme úplně poslední dvě místa, každý na jiné straně. Polévky v několika provedeních, hlavní chod fisch nebo bif. Dana měla kuře, moučník, víno – zážitek. Moje znalost asi 10 anglických slovíček mi bohatě postačila k veselé konverzaci během celé večeře (Nor). Dana si povídala také příjemně s postarší německou francouzskou. Večeře chystali většinou na náš vkus hodně pozdě, kolikrát až v osm hodin, tady byla snad už v sedm. Ubytování 6 E. večeře za 20 E i s drobným nákupem pro oba. Kolik to bude stát ? – hmm……Twenty Ujeto
Žádné komentáře:
Okomentovat