Zahájili jsme po asfaltu, abychom se trochu rozjeli na Ó cebreiro 1395 mnm. Dana měla z poměrně příkrého stoupání po terénu trochu strach, tak jsme zvolili náhradní variantu po silnici, mimo značenou trasu. Stoupání bylo dlouhé, ale jetelné. Cesta vedla výrazně jinak než byla zaznamenaná na mapě a navíc v rozhodující části jsme se dostali zcela mimo mapu. Stoupání srovnatelné s cestou na Klínovec, krajina otevřená, jde tušit, kam až se musíme vyšplhat.
Jako už dvakrát, opět se přidala mlha, zima a místy déšť. Trvalé stoupání vystřídaly úseky nahoru a dolů, stále v mlze, a O Cebreiro stále nikde. Nakonec se z mlhy přeci jen vynořilo a stejně jsme z mlhy lovili i jednotlivé kamenné chaloupky s doškovou střechou. Kaple, stylové krámky se suvenýry v historických kamenných staveních, nákup tretek, razítka a zapadáme do restaurace. Výborná polévka nás staví zase na nohy a následně do sedel. Další cestu po hřebeni v mírném klesání si prokládáme úseky pro pěší. Vedou vždy vesnicí, kterou silnice obchází, je výrazně zajímavější, ale někdy méně jetelná. Ve vesničce Sámos nás zaujal rozsáhlý kamenný klášter, stejně jako další penzisty, které sem vozí autobusy o sto šest. Ubytování jsme měli naplánované v Sarrii, první alberga plná a údajně žádná jiná není. 
Asi jsme si špatně rozuměli, protože jsme brzo našli další, poměrně zajímavou. Vše se tvářilo jako hotel, recepční nás zve ochotně dál, že prý i s kolama. 10 E nás nepřekvapilo, navíc jsme dostali čtyřlůžkové téměř apartmá. Kola jsme nakonec protlačili celým hotelem chodbou, která nakonec vyústila na klasickou zahradu s místem pro kola, praní a sušení prádla. Kuchyňka vybavená, došlo konečně na těstoviny a čínskou polévku (tu už nikdy), večer internet, prohlídka okolí města a pohodová noc. Ujeto
Žádné komentáře:
Okomentovat